Nová ekologická encyklopedie pro každého
Nakladatelství Euromedia se podařil náramný počin.
Takřka vzápětí po britském vydání knihy The Ecology Book (2019) vyšla tato jedinečná publikace také u nás v překladu RNDr. Petra Rotha, CSc. pod názvem Kniha ekologie (2020). Kolektiv sestávající ze tří autorek a čtyř autorů, špičkových odborníků z různých koutů světa, do ní vepsal snad všechny podstatné historické
i nejsoučasnější poznatky z ekologie (a částečně i z environmentalistiky). Vzniklá encyklopedická publikace ohromí množstvím informací, promyšlenou strukturou, pestrostí pojednávané látky i vynikající grafikou. Každé z 94 témat obsahuje kromě vlastního výkladu doplněného srozumitelnými schématy a výstižnými fotografiemi také stručný přehled nejvýznačnějších badatelů věnovavších se tématu, odkazy na kapitoly, ve kterých lze nalézt další informace zasazující téma do širších souvislostí, a také citáty a medailony představitelů ekologických věd včetně přehledu jejich stěžejních děl.
Z nepřeberného množství faktů, zajímavostí a citátů je těžko vybrat to nejvýraznější, poněvadž čtenář v knize nenalezne žádná méně poutavá místa. Přesto si dovolím (víceméně namátkově) uvést mozaiku příkladů obdivuhodné dovednosti autorského týmu vysvětlit složité pojmy a jevy srozumitelně, stručně a přitom nezkresleně. Tak třeba: Darwinovy pěnkavy
(s. 27), obezřetnost vůči geneticky modifikovaným potravinám (s. 36), Richard Dawkins a sobecký gen (s. 38), ekologická nika
a vývoj jejího pojetí (s. 50–51), reintrodukce bobrů ve Velké Británii a její přínos pro posílení biodiverzity (s. 65), parazité
a patogeny (s. 68), Edward O. Wilson a pojem biodiverzita (s. 81), proč je důležité znát jména organismů (s. 86), zakladatelé etologie Niko Tinbergen a Konrad Lorenz (s. 116–117), ekosystém jako klíčový pojem (s. 134–137), neexistence odpadu v přírodních ekosystémech (s. 137), toky energií v ekosystémech (s. 138–139), význam resilience pro zotavování ekosystémů po disturbancích (s. 150–151), rostliny mají jinou časovou dimenzi (s. 167), ekologická sukcese a klimax (s. 170–173), holistický pohled na Zemi – E. P. Odum, James Lovelock, Lynn Margulisová (s. 210–211), teorie Gaia a Lovelockův model Daisyworld (s. 214–217), „otec národních parků John Muir (s. 236–237), pesticidy, DDT v potravním řetězci, Rachel Carsonová (s. 244–247), důsledky světelného znečištění (s. 252–253), pohromy odlesňování (s. 256–259), ozónová díra
(s. 260–261), invazní druhy (s. 270–273), plastový odpad v mořích (s. 284–285), nedostatek vody ve světě (s. 288–289), ochrana přírody a životního prostředí, H. D. Thoreau (s. 294–299), současný stav výzkumu umělé fotosyntézy (s. 303), environmentální etika, Aldo Leopold a jeho Etika Země (s. 306–307), zelená hnutí (s. 308–309), snahy o zastavení změn klimatu, Al Gore, IPCC (s. 318–321) – a mnohé další.
Není divu, že se mezi tisíci informacemi vyskytne i několik nepřesností. Např. Gregor Johann Mendel nebyl „rakouským mnichem“ (s. 32), neboť sám sebe označoval za Moravana a žil i bádal ve starobrněnském augustiniánském klášteře. Ovšem zásadnějším nedostatkem je nesprávná formulace ve schématu vysvětlující skleníkový efekt, kde se uvádí, že „vodní pára
a další plyny v zemské atmosféře… zachycují teplo ze Slunce“ (s. 202). Schéma navíc (slovy RNDr. Jana Hollana, Ph.D.) „chybně naznačuje, že infračerveného záření z ovzduší na povrch je méně než slunečního“. Dr. Holla proto nabízí mnohem přesnější schéma s komentářem. V knize kupodivu chybí zmínka o britsko-novozélandských autorech u nás vysoce ceněné publikace Ekologie: jedinci, populace a společenstva, jimiž jsou Colin R. Townsend, Michael Begon a John L. Harper (český překlad vydala Univerzita Palackého v roce 1997). Avšak ani uváděné výhrady pranic neubírají na celkově vysoké environmentálně-osvětové a vzdělávací hodnotě Knihy ekologie.
Asi málokterou encyklopedii lze přečíst „na jeden zátah“, tedy od začátku do konce. Domnívám se však, že v případě Knihy ekologie je to nejen možné, ale i velmi doporučeníhodné. I u nás jsme měli a stále máme řadu špičkových ekologů (např. Milena Rychnovská, Emil Hadač, Bedřich Moldan, David Storch, Stanislav Mihulka, Ladislav Miko, Pavel Nováček, Jiří Sádlo, Jan Zrzavý a další), kteří dokáží mnohé poznatky svého oboru převyprávět lidskou řečí, buďme za Knihu ekologie velmi vděčni. Mohla by hodně napomoci ke zvyšování tolik potřebné ekologické gramotnosti žáků a studentů všech stupňů škol v tom nejpravějším slova smyslu. Kéž by se tahle skvělá pomůcka dostala především do knihoven škol a středisek ekologické výchovy a brzo v nich patřila k nejohmatanějším titulům!
Aleš Máchal, 19. 1. 2021